Zvyk je hlavním zabijákem partnerských vztahů a proč?

Být ve vztahu ze zvyku je utrpení. 

Vztah ze zvyku je jedna z nejhorších věcí, co může lidi potkat. Je to stav, kdy nežijete v lásce, ale pouze přežíváte v tom co znáte. 

Copy of Copy of Copy of Copy of Láska je pouze tehdy, když přijímáte druhého, jaký je.-3

Vše je automat, samozřejmost. Vy jste přece živé bytosti, a tak je to pro vás nepřirozené, nezdravé a bolestivé. Pokud žijete s někým jen ze zvyku, pohodlí, bezpečí nebo kvůli dětem, nevíte, co je to láska. Čím dříve si to uvědomíte, tím dříve pochopíte, že láska je spontánní, dávající a nic neočekává.

Vztah ze zvyku dříve, nebo později skončí a je jen na vás, jak dlouho chcete trpět.

Zůstáváte ve vztahu, ve kterém nejste šťastní, ve kterém není láska jen proto, že se bojíte, co bude dál? Nikdo neví, co bude dál. Nikdo nevidí do budoucnosti. Pokud žijete v bolesti a utrpení a víte o tom, pak je to hloupost a je čas se probudit.

Jak byste se popsali, když nejste plně šťastní a vytváříte si iluzi o tom, že to bude lepší? Díváte se na druhé a porovnáváte se s nimi, že? Halóóó, pokud hledáte výmluvu, vždy si jí najdete. Hledáte pouze obhajobu toho, v čem žijete. Hledáte náplast, která, a to moc dobře víte, nefunguje a fungovat nebude. Pořád hledáte lásku u někoho, někde a přitom nemilujete sami sebe. Jak vás může mít někdo rád? Jste ve vztahu, i když nefunguje. Není tam láska. Je to faleš, přetvářka, boj o moc. Bojíte se samoty, ve které byste se střetli sami se sebou? Zjistíte, že vše, co děláte, kdo jste, znamená, že neustále plníte očekávání druhých, ale sami nevíte, kdo jste. To je jedno z nejtěžších, ale zároveň osvobozujících zjištění.

Být ve vztahu například jen kvůli dětem je utrpení nejen pro vás, ale také pro děti, které jsou velmi senzitivní a cítí to. Formuje to jejich život. Co rodič zaseje do dětí, to v nich zůstane. Děti s tím budou kráčet životem i v dospělosti.

Pokud váš vztah nefunguje, nemá smysl v něm dále zůstávat a čekat, že ten druhý se změní. Ono to není o druhém, ale o vás. Vy se musíte změnit a díky tomu, co nefunguje, si uvědomit sám sebe, to, co chcete, co nechcete a hlavně kdo jste, abyste si vážili sami sebe a věřili v sebe sama.

Změníte sebe, změníte svět. 

Je to paradox, ale ten kdo urputně hledá, nic nenajde. Ten, kdo plyne bez očekávání, dostane vše v takové intenzitě, že se bude divit. Buďte člověkem, který vidí, slyší, bere se takový, jaký je, a stejně tak vás budou brát I druzí. Každý má svůj názor, to je v pořádku. Pokud si však stojíte za svým, je to pouze manipulace. Ve chvíli, kdy připustíme, že to může být jinak, jsme otevření lásce.

Lidé však v lásce žijí málo, a to proto, že žijí v představách (budoucnosti), jak by to mělo vypadat, nebo v předsudcích (minulosti), v kategorizaci, posuzování na základě svých zkušeností. Pak přicházejí o krásu a jediný skutečný čas, který je tady a teď. Žádný jiný čas neexistuje.

Láska je přítomný okamžik, jinde ji nenajdete. Není v minulosti, ani v budoucnosti, protože nemůže být někde, kde nejste vy. Žijte vším, co máte. Jste člověk, který prožívá, cítí, dokáže milovat a může žít, pokud si to dovolí.

Bojíte se, že byste neměli peníze, že byste to neutáhli, že byste se neměli o koho opřít a podobně? Taky jsem to takto měl a ve chvíli, kdy jsem pochopil, že se bojím něčeho, co vůbec není a brání mi v žití naplno, začal jsem žít. Vše ke mně přišlo, protože se můj strach změnil v lásku, důvěru v život, v to, že je vše v pořádku tak, jak to je a že vše co potřebujeme, vždy dostaneme. Pomocí konzultace a terapie, kterou nabízím se dostanete k sobě. Najdete v sobě sílu s kterou dokážete vše.

S láskou Michal

Michal Slončík
Jmenuji se Michal Slončík a jsem Soul, Mind & Body-worker. Masér, průvodce, mentor, autor blogu www.holapravda.cz a Terapie pozitivního myšlení. Pracuji s vědomým dotekem, který pomáhá lidem uvolnit z těla nashromážděné emoce. Jsem milovník života, přírody, hudby, tance, knih, dobrého jídla a pití, který se neustále učí a poznává krásy života. MichalSloncik.cz
Komentáře
  1. Šárka napsal:

    Když nad tím tak přemýšlím, tak vztahy ze zvyku mají podle mě dvě stránky. Jedna je popsána v článku – kdy je člověk v nefunkčním vztahu, ze kterého se bojí odejít. Podle mě ale nejsou jen „špatné“ vztahy ze zvyku. Někdy lidi z lenosti uvíznou v určitém stereotypu, ale pokud vyvinou trochu snahy, vztah se dá zase oživit. Pokud člověk žije vedle někoho dlouhá léta, často ztrácí odstup a nadhled. Někdy si neuvědomuje, co mu vztah bere, ale někdy si naopak neváží toho, co mu vztah dává. Na jednu stranu může znít trochu děsivě, když se řekne, že doma funguje vše skoro robotický, ale možná někdy stačí si vzpomenout na to, kolik úsilí a někdy hádek předcházelo tomu, než si ti dva vybudovali určitý řád, který oběma bude aspoň trochu vyhovovat. Každodenní rutina není až taková samozrejmost, jak se někomu může zdát. Vyrostla jsem v rodině, kde se moji rodiče hádali skoro o všem a pořád. To je nefunkční vztah. Ne když dva mají zajety systém, který je osvědčený. Stereotypní vztah nemusí být nutně vztah nefunkční. Stereotypu se přece dá oživit a narušit, když oba chtějí a touží po tom. Navíc myslím, že spousta lidí tak nějak tuší, že by časem třeba mohli litovat, že opustili někoho kvůli nové lásce, protože po opadnutí zamilovanosti by mohli zjistit, že jsou na tom vlastně hůř než s bývalým partnerem. Ano, to je strach, ale zároveň fakt podložený zkušeností. Na začátku téměř každého vztahu, i toho stereotypního, byla zamilovanost a motýlci v břiše. Člověk nemá zůstávat v nefunkčním vztahu, ale taky nemá jen tak opouštět něco, co léta funguje bez větších problémů.

  2. Děkuji Šárko za komentář. Jak píšete na všem se dá pracovat, pokud oba partneři chtějí a je to na jejich rozhodnutí, zdali půjdou společnou cestou života. Lidé se dostanou do zaběhnutých kolejí velmi snadno a jedou v nich. Já hovořím o lásce a o tom, že v lásce člověk nebere nic jako samozřejmost, ať už žena utře prach nebo muž vynese koš. Pakliže to partneři jsou schopni vnímat a vidět, pak dokáží žít láskyplně. Stereotyp vlastně neexistuje, protože nic není stejné i když to tak vypadá. Když nebereme nic jako samozřejmost, tak si vážíme všeho co pro nás druhý dělá a když se máme rádi, tak dokážeme vidět a rozpoznat i to co nám nedělá dobře a podle toho se rozhodnout co dál se svým životem. Samozřejmost je zabijákem lásky.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *