Být mladý neznamená umět žít naplno!

Proč staří lidé prožívají více lásky než mladí? 

Existuje obraz starých lidí, kteří se drží za ruce. Jednou mi kamarádka řekla: “Víš, když vidím staré lidi, jak se drží za ruce, úplně mě to dojme. Taky bych to tak chtěla mít”. 

Teď vám prozradím tajemství, proč tomu tak je. Starý člověk už ví, že nemá cenu si na někoho hrát. Přestal být důležitým, přestal někomu něco dokazovat. Ví, že mu času nezbývá a ten dosavadní proletěl. Ubývají mu síly na to, co mohl dělat před lety. A proto už časem nemarní a začíná jej prožívat bez zábran. Mnozí však i v tomto věku nadále trpí zapšklostí, zraněním a emočními bloky, které si ponesou s sebou dál, protože nic nepochopili. I na smrtelné posteli budou cítit zášť a zlobit se na svět.

Mladý, aktivní člověk má neustálou potřebu někomu něco dokazovat. Chce něco znamenat a plýtvá tak veškerou svou energií a časem. Neustále se za něčím žene. Pořád musí něco dělat, někde být a nemá čas. Chce něčeho dosáhnout, ale čeho? Když toho dosáhne, zase si najde něco jiného a tak to půjde až do doby, než zjistí, že to vlastně vůbec nemá smysl 🙂

Pokuste se pochopit, že, když nejste nikým, můžete být kýmkoliv. Když se snažíte být někým, ztrácíte sami sebe. 

Pak, když bude mít štěstí, ve stáří zjistí, že to bylo zbytečné, že na tom vůbec nezáleží. Člověk se honil za cílem a neviděl cestu, která tvoří přítomný okamžik. Vize lepší budoucnosti mu zaslepila oči a přítomnost mu unikla. Takový člověk neustále bojuje a dokazuje. Až na sklonku života zjistí, že to nemělo žádný význam, že si do hrobu s sebou nic nevezme. Pak se staří manželé možná chytnou za ruce a kráčejí spolu posledními dny života. Ale ani u nich to nebylo vždy růžové. Věřte, že i jejich partnerství bylo plné hádek, nenávisti, dokazování a manipulace. Většina jejich života byla utrpením ve stísněném prostoru, ve kterém se pohybovali, a to proto, že si navzájem něco dokazovali, přetvařovali se a nebyli sami sebou.

Vy to však můžete nyní změnit. Přestaňte si na někoho hrát, neberte se tak vážně. Uvědomte si, že ve vesmíru a jeho velikosti nic neznamenáme.

Jak chcete být sami sebou, když chcete být někým?

To se navzájem vylučuje. A proto je člověk nevědomě nešťastný. Většina se snaží něčeho dosáhnout, někým být, mít jistou společenskou pozici. Vůbec si neuvědomujeme, že čím více toho dosahujeme, tím více se vzdalujeme sami sobě. A teprve až odhodíme všechen ten nános, který jsme si během života nabrali, začneme žít.

Starý člověk začal žít, protože odložil svou důležitost a přestal se brát vážně. 

Pokud máte zájem o konzultaci či program online průvodce kontaktujte mne zde.

S láskou Michal