Taky jsem to dělal. A teprve, když jsem se nad tím zamyslel, pochopil jsem proč.
Přejeme si totiž přečíst potvrzení, že se k sobě hodíme. Chceme poklepat po ramenou, přečíst si, jaký jsme bezvadný, jedinečný a milující se pár. Přejeme si to slyšet, protože víme, že je to lež. Vytváříme iluzi pro sebe i druhé, abychom si nemuseli přiznat pravdu. Je to náplast, hlavně pro nás. Všem ukazujeme, jak se máme bezva, i když víme, že je to lež.
Proč se neukázat, když je to tak snadné? Stačí vzít telefon, udělat fotku a sdílet. Pak už jen čekat na pochvalu přátel, kteří to mají podobně. Možná si i trochu přejeme, aby nám záviděli, oni totiž nevědí, jaké to u nás doma doopravdy je.
Každý si tím zřejmě musí projít stejně jako já, aby mu došlo, že přetvářka a faleš nemá dlouhého trvání. Bere člověku energii a čas, který už nikdo nevrátí. Proto se ptejme sami sebe, jestli je to pravda, nebo lež a s naším skutečným štěstím to nemá nic společného. Když si to uvědomíme, můžeme s tím něco udělat. Pokud to víme a nic s tím neděláme, je to naše hloupost, pohodlí, zvyk a strach ze změny. Když vykročíme z této ulity, můžeme vidět život takový, jaký je, a také to, že je v něm spousta krásy pro toho, kdo ji chce vidět.
Pokud máte zájem o konzultaci či program online průvodce kontaktujte mne zde.
S láskou Michal