Víte, proč lidé nemají čas?

A proč lidé nemají čas? Je to proto, že se věnují nepodstatným a zbytečným věcem. Věnují čas tomu, co je nenaplňuje, co jim nedělá radost, a to je příčina toho, že nemají čas.

Pokud budeme čas věnovat lidem, které máme rádi, a činnostem, které nás baví, smysluplně ho využijeme. Pak nám nepřijde, že to jediné co máme, tedy čas, vlastně nemáme. Času máme přesně tolik, kolik si přejeme. Všichni máme stejně času. Den trvá pro všechny stejně, i přesto jsou však lidé, kteří čas mají, a pak lidé, a těch je většina, kteří čas nemají.

My jsme tvůrci svého času. Jsme tím, kdo určuje, co se v našem čase odehrává a jak plyne. 

Nikdo Vám nemůže určit to, jak se svým časem naložíte. To můžete pouze a jen VY. Vy jste pánem svého času a záleží jen na vás, zdali jej proletíte bez toho, abyste věděli, co se v něm odehrává, nebo si jej užijete a prožijete tak, jak chcete vy. Nikdo vám nemůže nařídit, co máte dělat. To rozhodnutí je na vás.

Pamatujte, máte tolik času, kolik jen chcete. 

Bohužel společenská nemoc „nemít čas“ má vliv nejen na dospělé, ale hlavně na děti, kterým dospělí nevěnují dostatek pozornosti. Čas, který tráví dospělý s dětmi, se dá denně počítat na minuty, ale čas před televizí na hodiny. Zamysleme se nad tím, kolik trávíme času s dětmi. Pozor na bytí s dětmi a být přítomní s dětmi. Oni dobře ví, kdy tam sice fyzicky jste, ale myšlenkami jste někde jinde, a zkouší vás, zda jste opravdu přítomní. Čas, kdy jsme opravdu přítomní, je vzácný nejen pro děti, které tento čas s rodiči potřebují, ale také pro dospělé. Většina lidí přemýšlí nad tím, co bylo, nebo bude, ale nejsou tady. To je důvod, proč děti zlobí. Vynucují si pozornost a chtějí, aby se dospělý vrátil do přítomnosti. Bohužel díky technologiím často rodiče udělají tu chybu, že dítěti zapnou televizi, DVD, hru, nebo jim dají do ruky tablet, aby je zabavili. Zatímco sami civí do mobilu na zprávy, anebo zbytečně dlouho telefonují místo toho, aby se věnovali dětem.

Děti nejsou věci, ale bytosti, které potřebují náš čas, a je důležité ten čas mít, ne ho zahazovat, jako by nic neznamenal.

Pak se spousta rodičů diví, jak to, že moje dítě je pořád u televize, nebo na počítači a nechodí ven, nesportuje? Sami jste jej to naučili a dítě vám to vrací. Pokud vás vaše dítě nebaví, tak na něj nemáte čas. Zamyslete se nad tím, kdy svému dítěti, partnerovi, příteli, říkáte, že nemáte čas. Jestli jej opravdu nemáte, anebo to, co děláte, počká.

Jistě to znáte. Když žijete daleko od rodičů nebo přátel, hovoříte s nimi častěji než s lidmi, které máte ve stejném městě. Čím blíže jsou lidé k sobě, tím méně se vidí. Je to paradox, ale je tomu tak. Krásný příklad jsou partneři, manželé. Žijí sice spolu pod jednou střechou, ale fakticky se nevidí. Co tím myslím? Když nejste přítomní, je to, jako kdybyste tam nebyli. Je tam pouze vaše tělo, ale vy ne, a tak přicházíte opět o svůj čas. Když přemýšlíte nad minulostí, či budoucností, tak marníte svůj čas, a to vždy. Pamatujte na to, protože jediný čas, který máte, je nyní.

Ztracený čas se už nikdy nevrátí, a proto s ním zacházejme tak, aby nebyl ztracený, ale prožitý. 

Pokud máte zájem o konzultaci či program online průvodce kontaktujte mne zde.

S láskou Michal